Zájezdní hostinec Františka Bratmanna

Hubert Gessner, projekt: 10. 8. 1896

Masarykovo náměstí 177

nemovitá kulturní památka

Majiteli domu čp. 177, totiž zájezdního hostince, se František Bratmann s manželkou Adélou stali 18. dubna 1886. Dne 7. dubna 1889 projednávalo kloboucké obecní zastupitelstvo žádost Františka Bratmanna, podanou na okresní hejtmanství, totiž žádost o udělení koncese k nálevu piva, vína, ovocného vína, „předržování cizích“ (tj. ubytování), podávání jídel, nálevu kořalky, „obchodu s kořalkou v malém“, „podávání kávy, the, chokolady a občerstvujících tekutin“ a v neposlední řadě k „držení dovolených her“, a to právě na čp. 177. Hostinec ovšem pan starosta pronajímal, a to Vilému Grossmannovi.

Požár z 29. července 1896 způsobil ve městě obrovské škody, které ve dvanácti případech dokonce dosáhly či přesáhly 5000 zlatých. Nejvyšší škody vykázali obchodníci Pinkus Löwi (čp. 167, 38 000 zlatých) a Bedřich Genserek (čp. 563, 30 000 zlatých); dvacetitisícovou škodu měli obchodník Karel Koziel (čp. 184) a František Bratmann (čp. 171). Na čísle popisném 177 (a 178) vykázal František Bratmann škodu 8000 zlatých („hotel se všemi příslušenstvím, vše prohořeno, úplně zničeno“) a hostinský Grossmann ještě 6300 zlatých („nábytek, šatstvo, peřiny – a kasino“).

Po požáru stály před Františkem Bratmannem v privátní rovině (nezapomínejme, že byl starostou města, stiženého velkou katastrofou) dva úkoly: čísla popisná 171 a 177. V první řadě musel samozřejmě opravit a do značné míry i přestavět svůj dům čp. 171, jehož součástí byla i tkalcovská dílna. Při pohledu na dobové fotografie mimo jiné vidíme, že po ohni Bratmann mírně zvýšil výšku průčelí – na úroveň čp. 170. Bratmann ale řešil obě novostavby – čp. 171 i 177: z jedné vody načisto. Bylo to jistě finančně náročné, zároveň to však bylo náročné i časově. Bylo například zapotřebí vyhotovit v krátkém čase dvojí stavební dokumentaci, a tak se pan starosta mohl obrátit na dvě osoby: jednou z nich byl Hubert Gessner. Kdo byl autorem konzervativněji pojatého, ovšem na Klobouky velkolepého domu čp. 171, postaveného ještě před požárem a po této katastrofě opraveného a částečně přestavěného, nevíme.

Již dva týdny po požáru, 12. srpna, podává pan starosta dvě žádosti o stavební povolení; k dispozici je nyní ovšem již jen žádost, týkající se domu čp. 177: „Dne 29. července 1896 shořel mi můj zájezdný hostinec až do spoda, tak že jen zdi potrhané zůstaly. Jelikož hodlám tento hostinec od základu na jedno pátro z tvrdé hmoty dle nárysu [...] vystaviti, tak prosím slavné predstavenstvo, račiž mně mé stavební místo, na kterém hodlám také maštale a kolnu vystaviti, ohlednouti nechati a mi pak povolení ku stavbě této uděliti.“ Dne 13. srpna byl stanoven termín ohledání stavebního místa na sobotu 15. srpna 1896. A stavební komise proti stavbě neměla žádné námitky. Kloboucké náměstí tak záhy dostalo jednu ze svých dominant.

Dochoval se popis, „Ortographische Beschreibung des neuen Gast und Vohngebäudes göherig dem herrn Franz Brattmann, Bürgermeister Wal. Klobouk“, díky kterému máme dobrý přehled o zamýšleném rozvržení místností v jednotlivých poschodích:

„I. Parterre bestehend:

1. aus den Gasthauslocalitäten und zwar: aus einer Schwemm, Gastzimmer und einem Clubzimmer.

2. Aus den Wohnräumen: 2 Wohnzimmern und eine dazu gehörigen Küche.

II. 1ste Stock bestehend:

1. Einer Wohnung bestehend: aus 3 Zimmern, Küche, Mädchenzimmer, Speis und einem Abort.

2. Einer Wohnung bestehend aus: 2 Zimmern, Küche, Speis.

3. Aus drei zu den Gasthauslocalitäten gehörigen Fremdenzimmern.“

Datum udělení stavebního povolení neznáme. Stavbu podle Gessnerových plánů realizoval kloboucký stavitel Jakob Haas. Termín dokončení stavby a její kolaudace také bohužel neznáme.

Dnes je dům v majetku města Valašské Klobouky.