Farní kostel Povýšení sv. Kříže

nemovitá kulturní památka č. 36951/7-2106

Kostel zasvěcený původně Nalezení svatého Kříže byl stavěn (vystavěn?) již ve 40. letech 14. století na návrší nad Starým Klobúkem; příslušným dokumentem ho existenčně zajistil ještě markrabě Karel. Původní loď měla vnější rozměry asi 11 x 17 m o síle zdiva asi jeden metr. Středověkou stavbu zvenčí označuje průběžná soklová římsa sekaná z pískovce, která obíhá zřejmě celý obvod lodi až po nasazení pozdějších bočních kaplí, včetně odstupněného diagonálního opěrného pilíře na jihozápadním nároží. Zvenčí je také patrný náběh osově symetrického diagonálního pilíře, vzpírajícího severozápadní nároží lodi (pilíř byl z větší části odstraněn při vložení pozdější přístavby vnějšího schodiště na kůr). Součástí původní stavby byl zřejmě i vstup vybavený kamenným ostěním půlkruhového či velmi mírně hrotitého tvaru v jižní straně lodi. Nad východním oknem jižní zdi lodi byl v 50. letech 20. století po sejmutí omítek obnažen mírně hrotitý okenní záklenek. Toto dovoluje předpokládat, že jižní obvodová zeď lodi je v dnešní dochované výšce středověkého původu. Západní průčelí patrně završoval strmý trojúhelníkový štít, jehož spodní část je také dochována.

Na přelomu 70. a 80. let 16. století byla ke stávající stavbě přisazena mohutná věž ozdobená renesančními okenicemi s reminiscencemi na románský sloh, záhy dokonce opatřená bicími hodinami. Od konce 50. let 18. století byly činěny kroky k přestavbě farního kostela, která by chrám podstatně rozšířila. V letech 1771 až 1772 byl kostel prodloužen, byly zbudovány dvě boční kaple a také krypta. Loď je zaklenuta třemi poli pruské klenby, kněžiště polem valené klenby s vytaženými hřebínky a konchou; boční kaple jsou také zaklenuty pruskou klenbou. Motiv patrocinia – Nalezení svatého Kříže – nalezneme i na oltářním obrazu od vídeňského malíře Karla Hemerleina z roku 1857.

V 60. letech 20. století byl svátek Nalezení svatého Kříže sloučen se svátkem Povýšení svatého Kříže, slaví se 14. září.

Nejstaršími dochovanými součástmi kostelního inventáře jsou renesanční křtitelnice z roku 1521 (dnes sloužící jako kropenka) a dva zvony z roku 1665.

Literatura: Kohoutek, Jiří – Vácha, Zdeněk – Vrla, Radim: Další výzkum středověké sakrální architektury na Zlínsku. (Kostely ve Štípě, Brumově, Valašských Kloboukách a Želechovicích.) Archaeologia historica 28, 2003, s. 461–476. – Odehnal, Petr: Z příběhů města Valašské Klobouky. Valašské Klobouky 2005, s. 48–51; týž: Valašskokloboucká křtitelnice z roku 1521. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 6, 2005, s. 4–5; týž: Zvonař Matyáš Petko. O zvonech ve Valašských Kloboukách a v Lidečku z roku 1665. Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně 3, 1/2003, s. 21–26.