Mariánský sloup

Roku 1760 nastoupil na klobouckou faru P. Jan Vybíral a zřejmě právě jeho činorodost a energie se projevily v tom, že rok 1761 byl v kloboucké farnosti poměrně intenzivní. Václav Cmajdálka odkázal kostelu jistou sumu peněz, která byla základem pro nový oltářní obraz, obraz Nalezení svatého Kříže. Z odkazu po Tobiáši Šimšalíkovi byly v částce osmdesáti zlatých vyzdobeny kazatelna a varhany. Toho roku byl také postaven a posvěcen dřevěný kříž u kostela na straně fary a postaven a posvěcen kamenný kříž, a to při cestě do Potečské ulice. A v neposlední řadě byl na náměstí vztyčen mariánský sloup. Od té doby už uplynulo 260 let.

Sloup se sochou Panny Marie Assumpty byl zbudován nákladem Tobiáše Tomaštíka. Na jeho vrcholu je v mírně nadživotní velikosti pozlacená socha korunované Panny Marie s korunovaným Jezulátkem na levé ruce (dítě drží v levé ruce jablko) a s žezlem v ruce pravé, Panna Marie stojí na srpku měsíce, symbolu čistoty a panenství. V nižší partii zdobí mariánský sloup další čtyři plastiky (v podživotní velikosti), a to archanděla Rafaela s malým Tobiášem a svatých Floriána, Vendelína a Tekly.

Archanděl Rafael, o němž vypráví starozákonní kniha Tobiáš, chrání mladé, poutníky a další cestující, jeho památka se slaví 29. září. Často býval zobrazován jako společník mladého Tobiáše na cestě, v obrazech renesanční Itálie byl takto obvykle připomínán odchod syna z rodiny, Tobiáš přitom míval synovu podobu. Malíř Rafael zpodobnil svého jmenovce, jak malého Tobiáše, držícího rybu, představuje Panně Marii a dítěti Ježíši. Také na klobouckém mariánském sloupu má Tobiáš v rukou rybu, symbol křtu a víry. Kloboučtí soukeníci vozili své zboží na trhy do mnohdy velmi vzdálených míst, nejen po Moravě, ale především do Uher. Dodejme, že Tobiášova socha zřejmě nepředstavuje podobu donátorova syna (také Tobiáše), přesto je zjevné, že jde o připomenutí donátora.

Svatý Florián byl římský voják, který se obrátil na křesťanskou víru a zemřel mučednickou smrtí: roku 304 byl vhozen do řeky Enže s mlýnským kamenem uvázaným kolem krku. Je uctíván jako ochránce proti požáru a je také patronem hasičů. Traduje se, že jediným vědrem vody uhasil plameny hořící budovy, nebo dokonce celého města. A takto ho vidíme i na klobouckém sloupu: jako římského vojáka, který vědrem vody hasí hořící dům. Svatý Florián, jehož památku si připomínáme 4. května, měl a má město chránit před požáry.

Svatý Vendelín podle legendy pocházel ze skotské královské rodiny. Vychován byl biskupem a pak měl v rámci misií působit v oblasti Trevíru. Zde žil jako poustevník a živil se jako pastýř stád jednoho šlechtice, později se stal opatem benediktinského kláštera v Tholey (v Sársku). Svatý Vendelín, jehož svátek připadá na 20. říjen, je patronem poutníků, pastýřů, ochráncem dobytka a polí. Jeho přítomnost na mariánském sloupu dokládá, že Klobučané sice byli především soukeníci, ale zemědělská výroba nadále zůstávala důležitou součástí jejich obživy. Svatý Vendelín má v pravé ruce pastýřskou hůl, v levé drží knihu, v níž čteme SANCTA VIRGO MARIA ORA PRO NOBIS (Svatá Panno Marie, oroduj za nás), a u nohou má ovci.

Svatá Tekla žila ve Frýgii. Pod vlivem kázání svatého Pavla odmítla svého snoubence, ten pak dal Pavla uvěznit, nicméně Tekla mu dopomohla k útěku a zprvu ho i následovala na jeho dalších cestách. Kvůli svému působení byla uvězněna, odmítla se ale zříci křesťanské víry. Podle legendy měla být upálena, ale náhlý déšť uhasil hranici. Pak byla předhozena divokým zvířatům: hladová lvice jí nejen neublížila, ale ochránila ji i před medvědicí. Po dalších mukách byla propuštěna. Uchýlila se do jedné horské jeskyně, kde se věnovala léčení, měla schopnost zázračně uzdravovat. Je označována za první křesťanskou mučednici, její svátek připadá na 23. září. Svatá Tekla má ochraňovat zdraví Klobučanů.

Nápis na sloupu prosí: „PANNO MOCNA ORODVG ZA NAS KLOBVCKI“, tedy: Panno mocná, oroduj za nás klobucký. Podtržením vyznačená písmena tvoří chronogram, v němž je skryt letopočet 1761.

Kloboucký mariánský sloup je veden v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 33638/7-2109. Dnes jsou na sloupu k vidění jen kopie soch, originály si lze zblízka prohlédnout ve vestibulu městského úřadu (čp. 189).

A kdo byl ten Tobiáš Tomaštík? V letech 1757–1759 a 1767–1768 kloboucký purkmistr. Byl soukenickým cechmistrem a provozoval první místní barvírnu. Půjčoval i peníze na úrok (byl v té době největším klobouckým věřitelem), ale před svou smrtí také daroval klobouckému špitálu tisíc zlatých, sumu, za kterou se tehdy daly pořídit dva domy na náměstí. A v roce 1781 si buď sám, nebo s bratrem Benediktem postavil v jižním rohu náměstí tzv. Červený dům.

Literatura: Odehnal, Petr: Z příběhů města Valašské Klobouky. Valašské Klobouky 2005, s. 52–56; týž: Sochy světců v exteriérech jižního Valašska. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 11, 2010, s. 4–24.