Pravěk jižního Valašska

Expozice Pravěk jižního Valašska se nachází v přízemí budovy Staré radnice.

Průvodce expozicí:

Starší doba kamenná (paleolit)

Za nejstarší doklad osídlení jižního Valašska byly považovány nálezy tzv. vlárského paleolitu. Jde o kamennou industrii, na niž poprvé upozornil dr. Alois Richter, který také jako první prováděl rozsáhlé sběry tohoto materiálu, vyráběného převážně z různě zbarveného radiolaritu. Oblast výskytu radiolaritu se táhne podél východního okraje Bílých Karpat na slovenské straně. Předpokládaná místa těžby této suroviny v pravěku byla zjištěna u obce Sidonie a na Chmelové v katastru Vršateckého Podhradí.

Mladší doba kamenná (neolit)

Osídlení jižního Valašska v neolitu a eneolitu je problémem dodnes nevyjasněným a složitým. V oblasti Valašskokloboucka ukazují na přítomnost neolitického lidu jen ojedinělé nálezy kamenných nástrojů (ploché sekerky z Nedašovy Lhoty, Poteče a Smoliny, sekeromlaty z Bylnice, Lipiny a Valašských Klobouk). Také některé nálezy úštěpové radiolaritové industrie z vlárské oblasti lze přisoudit neolitickému lidu. Doklady neolitického osídlení jsou pouze na Slavičínsku.

Mladší a pozdní doba bronzová – lužická kultura

Lužická kultura měla patrně základ v kultuře středodunajské mohylové. Na Moravě lid s kulturou lužickou osídlil hlavně povodí řeky Moravy a v pokročilém stadiu vývoje pronikl Vlárským průsmykem na Slovensko. Byl to lid převážně zemědělského charakteru. Lid s lužickou kulturou vytvořil podklad pro dlouhé, téměř tisícileté osídlení severních oblastí našich zemí dalšími vlnami lidu popelnicových polí a pro osídlení až do doby historické. Lid s kulturami popelnicových polí pohřbíval výlučně žehem. Pro větší část z našeho území je lužická kultura jednou z nejdůležitějších složek pravěku, osídlení jižního Valašska v mladší a pozdní době bronzové dosáhlo právě v této době z celého období pravěku největší hustoty. Na jižním Valašsku se nachází řada lokalit, které jsou do tohoto období datovány: Lidečko (výšinné opevnění na vrchu Kopce), Sehradice (rozsáhlé žárové pohřebiště, bylo zde nalezeno 472 hrobů), Sidonie (pohřebiště v trati Bartlova paseka), Tichov (pohřebiště v trati Stráže), Vlachovice (významné pohřebiště v trati Ďulův kopec, bylo zde zjištěno 407 hrobů) a Vysoké Pole (hradisko na vrchu Klášťov, který je s výškou 754 m nejvyšším bodem Vizovických vrchů).

Keltové

Na jižním Valašsku bylo v době keltské osídleno převážně Slavičínsko (Divnice, Slavičín). Jinak je zde dokladů keltské civilizace velmi málo (nálezy zlatých keltských mincí ve Vlárském průsmyku, areál středověkého hradu Brumov). Další doklady osídlení jižního Valašska z období před přelomem letopočtu náležejí kultuře púchovské, která k nám v tomto období pronikala ze Slovenska a která nesla silné stopy ovlivnění Kelty.

Slované

První stopy existence slovanského osídlení na jižním Valašsku máme až z období Velkomoravské říše, ze střední doby hradištní. Na Slavičínsku jsou doklady středohradištního osídlení v katastru samotného Slavičína (tratě Hrubé pole a Pod Remízem) a v katastru Nevšové (trať Padělky). Z mladohradištní doby pochází nález dvojhrobu z Gradce, dále velký mohylník v katastru obce Lipová (trať Starý háj) a další mohyly v okolí Rudimova. Slavičínsko v tomto období vůbec vykazuje rozsáhlé osídlení: v katastru Slavičína trať Staré město, dále pak jsou to lokality v katastrech obcí Hrádek na Vlárské dráze, Nevšová a Rokytnice. Znovu bylo také osídleno hradiště Klášťov.