Hrobka Antonína Zimy

nemovitá kulturní památka č. 12044/7-8470 (společně s hřbitovním křížem z roku 1786)

Antonín Zima (1837–1903) přišel do Klobouk v závěru 60. let 19. století a pronajal si kupecký krám v čp. 184. Roku 1873, ve věku 35 let, se oženil s velmi majetnou čtyřicetiletou vdovou Františkou Šimšálkovou. (Dva z klobouckých starostů – Karel a Antonín Matyášovi – byli Františčini starší bratři. Její starší sestra Kateřina byla vdaná za dalšího z klobouckých starostů Jana Šuchmu; jejich synem pak byl Antonín Šuchma, který seděl v křesle klobouckého starosty v závěru 90. let.) Františčino první manželství stejně jako to druhé s Antonínem Zimou bylo bezdětné. – Po volbách z června 1876 působil Zima v obecním výboru, v lednu 1883 se stal radním; jedním ze čtyř radních pak byl až do konce roku 1898; zastupitelem byl ještě v dalším volebním období, do prosince 1902. V červnu 1880 byl Zima zvolen do místní školní rady, jejímž členem pak byl nepřetržitě až do prosince 1899, v letech 1883 až 1899 byl dokonce jejím předsedou; roku 1900 se stal členem okresní školní rady. Patřil k zakladatelům kloboucké městské spořitelny. Antonín Zima zemřel 19. prosince 1903 ve věku 66 let.

Nad místem posledního odpočinku Antonína Zimy stojí reprezentativní, ovšem na místní poměry až příliš luxusní a okázalá novogotická stavba, zhotovená plzeňskou kamenickou dílnou Jana Cingroše. Tato kamenická továrna byla jednou z nejúspěšnějších plzeňských firem 19. století, ve své době byla nejvýznamnější kamenickou firmou v Rakousko-Uhersku, své produkty exportovala do celého světa. Z realizací vyzdvihněme podíl na pomníku císařovny Marie Terezie ve Vídni. – Nejen v rámci jižního Valašska se jedná o výjimečný objekt monumentální sepulkrální architektury.

Literatura: Odehnal, Petr: Kloboucký obchodník Antonín Zima. ZVUK Zlínského kraje, podzim–zima 2015, s. 40–45.