Hubert Gessner a Brno

BRNO

V Brně se můžeme setkat hned se třemi stavbami, pod nimiž je Hubert Gessner podepsán.

okresní nemocenská pokladna

Hubert Gessner, projekt: 1903

Milady Horákové 329/24

nemovitá kulturní památka

V roce 1903 projektoval Hubert Gessner objekt okresní nemocenské pokladny, stavba byla dokončena v roce 1904. Gessner zde kombinoval dva základní přístupy: funkční materiálovou skladbu (kov, cihla, beton, sklo, keramický obklad) a princip geometrizace; jasnou strukturu a řád podtrhovala přísná symetrie, u níž nebezpečí stereotypu eliminovaly motivy konvexních a konkávních prvků.

Stavba představuje významný doklad geometrické fáze vídeňské secese. Podle Pavla Zatloukala se jedná o architektovo vůbec nejradikálnější vystoupení a představuje jeden z vrcholů secesní architektury nejen v Brně, ale také ve střední Evropě. Jan Sedlák konstatoval, že se tato budova stala pro Brno příkladem moderně řešené úřední budovy spojené s nájemním domem. Hloubkovým zastavěním parcely zde vznikly dva trakty vzájemně spojené schodištěm. V přízemí uličního traktu jsou obchody, ve čtyřech patrech pak osm třípokojových nájemních bytů. Úřadovna pokladny se nacházela v prvním patře zadního traktu, kde byly další, ale již menší byty; provoz činžovního domu a úřadu byl zcela oddělen.

Výrazným interiérovým prvkem byl čtverec a pravoúhlá forma, v polychromii převládala bílá barva; geometrický ornament ovšem Gessner změkčil a obohatil stylizovanou vegetabilní dekorací. Na dobových snímcích vidíme, že čistě bílé stěny kontrastovaly s tmavým nábytkem vysokého lesku a ze stejného materiálu zhotovenými dveřmi, okny a obložením stěn. V interiérech nechyběly ani keramické a skleněné výzdobné prvky, do „tradičnější“ secesní podoby je vytvarováno schodištní zábradlí a mřížky ve skleněných výplních dveří do bytů.

ústřední městské lázně

Hubert a František Gessnerovi, projekt: 1905 (?)

Rašínova 643/12

V letech 1905–1906 byla postavena budova ústředních brněnských lázní. Lázně ale byly na sklonku druhé světové války značně poškozeny bombardováním a po rekonstrukci a další přestavbě pozbyly téměř úplně původní podobu. Stavbě dominovalo výrazné vertikální členění uličního průčelí, k wagnerovskému stylu odkazovalo například obložení eternitovými deskami s charakteristickým nýtováním. Fasáda měla také pro Huberta Gessnera příznačné zvlnění, jemuž dodávala razantní křivka korunní římsy a profilovaná ostění oken nejvyššího patra až barokní ráz.

přístavba sanatoria dr. Thorsche

Hubert a František Gessnerovi, projekt: 1905–1912 (?)

Drobného 307/38

nemovitá kulturní památka (průčelí domu)

Neorenesanční sanatorium dr. Josefa Maendla projektoval v srpnu 1894 vídeňský architekt Franz Gruber (1837–1918); stavební plány byly komisionálně projednány 2. dubna 1895. O deset (?) let později navrhovali – již pro dr. Fritze Thorsche – přístavbu sanatoria bratři Hubert a František Gessnerovi. Návrh bohužel není datován, je signován „ARCHITEKTEN HVB. V. FR. GESSNER“. Z Gruberova symetrického průčelí se sedmi vertikálními okenními osami, z nichž krajní osy – rizality – mají pouze jednodílná okna, ujmuli Gessnerové do své přístavby poslední osu vpravo. Také přístavba je symetrická; mezi postranními rizality je v celé centrální ose umístěn mohutný konvexní arkýř: ve druhém patře je lodžie lemovaná dórskými sloupy, která zároveň vytváří balkon ve třetím patře. Výzdoba fasády pak uzpůsobuje přístavbu původnímu objektu.