Budova občanské záložny

Hubert a František Gessnerovi, projekt: 8–9/1909 (?)

Masarykovo náměstí 39

První valná hromada Občanské záložny ve Val. Kloboucích se konala 11. dubna 1871. Za řádné členy se přihlásilo 93 osob.

Zatímco v roce 1872 činil počet členů záložny 307, koncem roku 1882 to bylo již 919 členů a ke konci roku 1892 stav členstva narostl na 1277. Roční obrat záložny dosáhl v roce 1872 hodnoty 42 577,91 zlatých, v roce 1882 to dělalo 203 373,25 zlatých, v roce 1892 již 488 220,74 zlatých a v roce 1897 dokonce 805 285,81 zlatých.

Ekonomická síla záložny a její prestiž se brzy projevily i v investicích. Trhovou smlouvou z 20. března 1881 záložna nabyla dům čp. 40. K 19. březnu 1895 záložna zakoupila (od rodiny Tomsovy) i čp. 41; na počátku roku 1896 pak záložna dokončila stavbu tzv. Národního domu (čp. 40/41), projektovaného Michalem Urbánkem. A k 25. květnu 1908 záložna koupila od Amálie Dohnálkové číslo popisné 39. Hodlala totiž pokračovat v investicích a rozhodla se nově postavit číslo popisné 39, přiléhající ke starší záloženské stavbě.

Dne 19. září 1909 oznámili představitelé valašskokloboucké občanské záložny městské radě, že „chtějí na místě starého domu čís. [39] novou jednopatrovou budovu záloženskou dle dvojmo vyhotovených nákresů z tvrdé hmoty, tvrdě pokrytou vystaviti dáti“. Žádají tedy o ustavení komise a obeslání stavitele Hlaváče a sousedů, aby mohlo být následně uděleno stavební povolení.

Stavební komise byla svolána na čtvrtek 7. října 1909. A jelikož nikdo neměl proti stavbě námitek, bylo záložně uděleno stavební povolení, a to ještě 7. října 1909.

Potud by celá věc nebyla nijak zvlášť výjimečná, kdyby však autory plánů k této novostavbě nebyli kloboučtí rodáci a toho času již vysoce renomovaní vídeňští architekti – bratři Hubert a František Gessnerovi. Tato jejich realizace byla až donedávna v odborné literatuře zcela neznámá.

Bližší údaje ke stavbě bohužel chybějí. Lze předpokládat, že byla realizována i kolaudována roku 1910.

Architekti se museli vyrovnat mimo jiné se svažitým terénem, dále s tvarem stavební parcely (tedy se stísněnými možnostmi) a v neposlední řadě s napojením nového objektu na objekt čp. 40/41, a to jednak s napojením technickým, jednak s propojením funkčním. V neposlední řadě pak musíme zmínit vnímání kontextu okolní zástavby: začlenění moderní novostavby do historického rámce je působivé a citlivé.

Co je však mimořádně cenné, jsou dochované původní stavební plány; jedná se o dva archy označené „NÁKRES NA PŘÍSTAVBU BESEDNÍHO DOMU VE VAL. KLOBOUCICH.“. Plány lze zřejmě datovat do období srpen až polovina září 1909.

Který stavitel stavbu realizoval, nevíme.