Boží muka na Starém městě

Boží muka mají symbolizovat sloup, u kterého byl bičován Ježíš Kristus. Nejčastěji se boží muka nacházejí na rozcestích, návrších nebo v místech, kde někdo zahynul. Bývala a jsou významným prvkem v krajině, prvkem, který zhmotňuje jeden z duchovních (křesťanských) rozměrů lidského života, prvkem, který spoluutváří duchovní (křesťanský) charakter krajiny.

Tzv. první vojenské mapování z 60. let 18. století tato kloboucká boží muka ještě nezachycuje. Datování stavby původních božích muk je poměrně široké, protože druhým časovým ohraničením je až rok 1828. Někdy mezi lety 1828 a 1844 byl sestaven seznam klobouckých křížů a soch, ve kterém čteme, že patronem božích muk byl kloboucký ševcovský cech. K 1. dubnu 1900 zapsal P. Antonín Přemyslovský do seznamu kaplí, křížů, soch a božích muk v obvodu valašskokloboucké farnosti, že jejich stav je „prostřední“ a že je „opravoval zaniklý cech obuvnický“; drobný dodatečný přípis z doby krátce po roce 1906 je výmluvný: „časové pohromě podlehla“. V roce 1924 se o obnovu božích muk zasloužil Josef Zubek, o povolení svěcení byla olomoucká konzistoř požádána 17. října 1924. Na zadní straně patky čteme ve třech řádcích nápis: „VĚNOVAL / JOS. ZUBEK / L. 1924. P.“

Literatura: Odehnal, Petr: Boží muka na kopci starého města. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 12, 2011, s. 52–53.