Pranýř

nemovitá kulturní památka č. 29622/7-2112

Pranýř patřil společně s vězením a popravištěm k základnímu vybavení hrdelních soudů. U těchto sloupů hanby se ocitali zloději, překupníci kradeného zboží, cizoložníci, ženy, které zabily svůj plod či novorozeně, nactiutrhači, křivopřísežníci, ale také osoby, které zneužily úřední pravomoc. V České republice se dochovalo jen necelých pět desítek pranýřů či jejich reliktů. Ten kloboucký je z 16. století a patří k vůbec nejstarším dochovaným.

Klobouky měly právo hrdelní od roku 1356. Pranýř, který dnes stojí v parku před valašskoklobouckým muzeem, se ovšem v dochovaných pramenech neobjevuje. Jedná se o jeden z nejstarších dochovaných pranýřů u nás: do poloviny či druhé poloviny 16. století jsou z České republiky datovány již jen pranýře v Jaroslavicích, Morkovicích, Oleksovicích, Přídolí (u Českého Krumlova), Strachoticích, Šatově a ve Vyšším Brodě.

Valašskokloboucký pranýř je vysoký 143 cm a má podobu pískovcového osmihranu s dolním obvodem 125 cm a horním obvodem 120 cm, po hranách se na něm pravidelně střídají vertikální pásy, a to píšťaly, vložené do kanelur, s provazcem. V horní části sloupu jsou čtyři otvory, pro řetězy, pouta či obojek.

Literatura: Odehnal, Petr: Valašskokloboucké městské soudnictví v 16.–18. století. Zlínsko od minulosti k současnosti 18, 2001, s. 81–96; týž: Postavte ho na pranýř! ZVUK Zlínského kraje, podzim–zima 2010, s. 53–56.